Wales vol. 2
Dnes okolo druhé hodiny odpolední, se konala dlouho očekávána tisková konference, která měla přinést výstupy z jednání členů NATO.
Hlavním posláním tohoto summitu mělo být jasné stanovisko NATO k ukrajinské krizi a ke krizi na blízkem východě (krizí myšleno vznik islámského státu).
Ještě před začátkem tiskovky poskytl prezident Zeman rozhlasový rozhovor pro Český rozhlas, ve kterém předznamenal celkový postoj NATO. Vraťme se o pár měsíců nazpět konkrétně 12.3.2014. Výročí 15 let od vstupy ČR do NATO.
Prezident na hradě pronáší opravdu vynikající (po dnešku s největší pravděpodobností jeho nejlepší projev) projev k ukrajinské krizi, nutnosti vzniku "evropské armády" a pokud se prokáže intervence ruských válečných sil na Ukrajině pomoc ukrajinské straně vojensky a ekonomicky. Na tehdejší dobu revoluční projev a jasné NE politice Kremlu.
Dnes zhruba o šest měsíců později se z jestřába Zemana stal holoubek Zeman. Ukrajinskou krizi označil za občanskou válku, tedy interní věc ukrajinske vlády, věc do které nebudou zasahovat spojenecké síly. Dále Zeman prohlásil že se nejedná o ruskou invazi, neboť dle jeho slov pár tisíc ruských vojaků -rekreantů- ještě neznamená invazi. Situaci si dovolil přirovnat k srpnu 1968, kdy už to teda invaze byla. 150 000 vojáku Varšavske smlouvy už je tedy dostatečný počet abychom mohli mluvit o invazi. Takže tady máme měřítko invaze 150 000 vojáku na zhruba 10 000 000 obyvatel. V přepočtu na ukrajinske obyvatelsto to vycházi na 700 000 vojáku, nepředpokládám že by se takový počet rekreaci chtivých občanů Ruska našel.
Oficiální tiskovku zahájil prezident Polska s generálním tajemníkem Rasmussenem, kdy si s velkou pompou a úsměvy předávali příští summit do Polska. V následujících 20 minutách zaznělo slovo Ukrajina asi třikrát, jakože jen tak mimochodem. Nadruhou stranu jsme byli ujištěni o sestavení "jednotky rychlého nasazení," která by zasáhla v případě narušení státní integrity členských států. Podpory Iránské vlády v boji proti ISIS, podporou se myslí dodávky zbraní a v případě nouze letecké útoky.
Vzkaz Ukrajině je tedy jasný = nic. Ukrajina není členskou zemí a na boj proti Rusku zůstává osamocena. Když před 10 měsíci umírali ukrajinští aktivisté pod palbou jednotek Berkut, za lepší budoucnost a naklonění země k západním hodnotám, určitě si nepředstavovali že jejich oběť povede k zákazu vývozu zemědělských produktů a vzkazu od západu: sorry, jste v tom sami.
5.9.2014
@ Evkmichal
pátek 5. září 2014
čtvrtek 4. září 2014
Počínaje dneškem začíná v Newportu (Wales) summit NATO. Očekávaní jsou obrovská, možná nejvyšší od pádu železné opony. Hlavními tématy budou Ukrajinská krize a ISIL (ISIS), tedy témata, která otřásají světem a rozbíjejí evropskou představu o mírových jednáních, diplomatických kanálech a všeobecném blahobytu.
Ukrajina
Pár set kilometrů od nás zuří boj ukrajinské armády (dlouhodobě podfinancovaná, špatná logistika, zastaralá výzbroj). Armády v úvozovkách, její složení je z větší části dílem ukrajinských vlastenců-dobrovolníku, kteří z dobré vůle bojují za zachováni celistvosti Ukrajiny. Na straně druhé proruští separatisté. Separatisté také v úvozovkách, neboť dle informací zapadních tajných služeb (USA, Polsko) a médií, jsou jejich aktivity finančně a logisticky podporovaný Ruskem.
Tento názor, který převládl na západě se v posledním týdnu začal drolit. Asi nejvýznamější pokles důvěry vůči západnímu výkladu informací paradoxně klesl v Nizozemsku (paradoxně protože téměř 200 občanů Nizozemska zahynulo při tragédii letu MH17). Tamní občané dokonce začínají pochybovat o účasti separatistů při sestřelení MH17 a naopak začínají obviňovat Kyjev z ohýbaní informací ve svůj prospěch. K této nedůvěře přispívá i dlouhé vyšetřování (oficiální zpráva bude zveřejněna příští útery) oné letecké tragédie, kterou západní masové média hodily na proruské separatisty vyzbrojené ruskými raketami BUK.
K "nejednotě" západu přispěli i představitelé některých členských státu EU mezi nimi bohužel i náš premiér Sobotka. Po zasedaní rady EU prohlásil sankce za neefektivní (asi očekával že do měsíce od prvního kola sankcí se ruská ekonomika položí na kolena, ehm) a jedním dechem dodal že ČR, Slovensko, Maďarsko a Kypr si ponechávají prostor k odmítnutí dalších sankcí, pokud by se výrazněji měli dotknout naši ekonomiky.
Osobně si vyjádření našeho pana premiéra dovolím označit za přizdisráčství, které podtrhuje jeho celkové působení ústupky vlastní straně, ústupky ANO, ústupky hradu a věc nevídaná ústupky opozici. Upřimně se obávám že pokud bude dělat další ustupky ztratí svou fyzickou formu.
Oproti tomu, v kontextu jakým se Rusko zapojuje do bojů na Ukrajině informoval francouzský prezident Holland o tom že Francie nedodá Rusku loďe Mistral (o kontraktu jsem psal v předchozím článku). Což je pěkné gesto, které ještě více umocňuje prohlášení ruské strany: "podobné plechovky si zvládnem vyrobit sami."
Každopádně napětí mezi Ruskem a západem je největší od dob studené války. Kam konflikt povede a jaké budou jeho následky, případně jestli vyměníme ekonomicke zájmy za lidská práva, mají právě teď v rukách lídři zemí NATO.
Ukrajina
Pár set kilometrů od nás zuří boj ukrajinské armády (dlouhodobě podfinancovaná, špatná logistika, zastaralá výzbroj). Armády v úvozovkách, její složení je z větší části dílem ukrajinských vlastenců-dobrovolníku, kteří z dobré vůle bojují za zachováni celistvosti Ukrajiny. Na straně druhé proruští separatisté. Separatisté také v úvozovkách, neboť dle informací zapadních tajných služeb (USA, Polsko) a médií, jsou jejich aktivity finančně a logisticky podporovaný Ruskem.
Tento názor, který převládl na západě se v posledním týdnu začal drolit. Asi nejvýznamější pokles důvěry vůči západnímu výkladu informací paradoxně klesl v Nizozemsku (paradoxně protože téměř 200 občanů Nizozemska zahynulo při tragédii letu MH17). Tamní občané dokonce začínají pochybovat o účasti separatistů při sestřelení MH17 a naopak začínají obviňovat Kyjev z ohýbaní informací ve svůj prospěch. K této nedůvěře přispívá i dlouhé vyšetřování (oficiální zpráva bude zveřejněna příští útery) oné letecké tragédie, kterou západní masové média hodily na proruské separatisty vyzbrojené ruskými raketami BUK.
K "nejednotě" západu přispěli i představitelé některých členských státu EU mezi nimi bohužel i náš premiér Sobotka. Po zasedaní rady EU prohlásil sankce za neefektivní (asi očekával že do měsíce od prvního kola sankcí se ruská ekonomika položí na kolena, ehm) a jedním dechem dodal že ČR, Slovensko, Maďarsko a Kypr si ponechávají prostor k odmítnutí dalších sankcí, pokud by se výrazněji měli dotknout naši ekonomiky.
Osobně si vyjádření našeho pana premiéra dovolím označit za přizdisráčství, které podtrhuje jeho celkové působení ústupky vlastní straně, ústupky ANO, ústupky hradu a věc nevídaná ústupky opozici. Upřimně se obávám že pokud bude dělat další ustupky ztratí svou fyzickou formu.
Oproti tomu, v kontextu jakým se Rusko zapojuje do bojů na Ukrajině informoval francouzský prezident Holland o tom že Francie nedodá Rusku loďe Mistral (o kontraktu jsem psal v předchozím článku). Což je pěkné gesto, které ještě více umocňuje prohlášení ruské strany: "podobné plechovky si zvládnem vyrobit sami."
Každopádně napětí mezi Ruskem a západem je největší od dob studené války. Kam konflikt povede a jaké budou jeho následky, případně jestli vyměníme ekonomicke zájmy za lidská práva, mají právě teď v rukách lídři zemí NATO.
úterý 29. července 2014
Třetí kolo
Dnes se EU - zatím ještě neoficiálně - dohodla na podobě třetího kola sankcí proti Rusku. Tento postup, zdá se být odvetou za tragédii letu MH17. Celý západní svět je přesvědčen o odpovědnosti Ruska za tento čin.
Iniciativu rozdmíchalo Nizozemsko, které při tragédii MH17 přišlo o 193 svých občanů. Právě Nizozemsko má nezanedbatelný export do Ruska i přes to nizozemští občané požadují tvrdší sankce vůči Rusku a to i za předpokladu poklesu růstu ekonomiky.
Je třeba si uvědomit že nynější sankce se neudělují plošně, nýbrž postihují představitele režimu a firmy kde má stát byť jen minimální podíl. Sankce se také mohou vztahovat na "západní" firmy, které naváží jakýkoliv obchodní vztah s některou "sankcemi postiženou firmou", nebo pokud ve vedení firmy sedí člověk z "černé listiny."
Nové kolo sankcí má také zakázat zemím EU jakékoli dodávky zbraní na území Ruska. Sankce se však nebudou týkat Francie (za protestů Velké Británi, která ovšem taktéž dodává rusům zbraně) za dodání čtyř výsadkových lodí třídy Mistral, smlouva byla podepsána za vlády Sarkozyho.
Dopad sankcí reálně na ruskou ekonomiku se dá jen stěží vyčíslit. Navíc se Putin může opřít o své nové spojence ze společenství BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) a svůj export přesouvat tam. Jisté je že od západu nemůžeme očekávat žádnou vojenskou akci. Následky takového kroku by byly jistě dehonestující.
Jediným nástrojem co zbývá jsou ekonomické sankce (rozumně, samozřejmě, přece jen si nebudeme nalhávat že bez ruské ropy a plynu bychom přežili zimu). Domnívám se že tyto sankce budou ruská masmédia prezentovat jako komplot západu proti Rusku. Což ještě více posílí pozici V. Putina, jako osamělého vůdce čelícího západní buržoazní Ruska-chtivé společnosti.
Jediným způsobem jak otřást s postavením Putina je namířit sankce proti ruské střední třídě. Připravit ji o pocit že patří do civilizované společnosti. Vnést do obyčejných lidí opoziční názor že to co dělá jejich vůdce není správné.
23.7.2014
@EvkMichal
Dnes se EU - zatím ještě neoficiálně - dohodla na podobě třetího kola sankcí proti Rusku. Tento postup, zdá se být odvetou za tragédii letu MH17. Celý západní svět je přesvědčen o odpovědnosti Ruska za tento čin.
Iniciativu rozdmíchalo Nizozemsko, které při tragédii MH17 přišlo o 193 svých občanů. Právě Nizozemsko má nezanedbatelný export do Ruska i přes to nizozemští občané požadují tvrdší sankce vůči Rusku a to i za předpokladu poklesu růstu ekonomiky.
Je třeba si uvědomit že nynější sankce se neudělují plošně, nýbrž postihují představitele režimu a firmy kde má stát byť jen minimální podíl. Sankce se také mohou vztahovat na "západní" firmy, které naváží jakýkoliv obchodní vztah s některou "sankcemi postiženou firmou", nebo pokud ve vedení firmy sedí člověk z "černé listiny."
Nové kolo sankcí má také zakázat zemím EU jakékoli dodávky zbraní na území Ruska. Sankce se však nebudou týkat Francie (za protestů Velké Británi, která ovšem taktéž dodává rusům zbraně) za dodání čtyř výsadkových lodí třídy Mistral, smlouva byla podepsána za vlády Sarkozyho.
Dopad sankcí reálně na ruskou ekonomiku se dá jen stěží vyčíslit. Navíc se Putin může opřít o své nové spojence ze společenství BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) a svůj export přesouvat tam. Jisté je že od západu nemůžeme očekávat žádnou vojenskou akci. Následky takového kroku by byly jistě dehonestující.
Jediným nástrojem co zbývá jsou ekonomické sankce (rozumně, samozřejmě, přece jen si nebudeme nalhávat že bez ruské ropy a plynu bychom přežili zimu). Domnívám se že tyto sankce budou ruská masmédia prezentovat jako komplot západu proti Rusku. Což ještě více posílí pozici V. Putina, jako osamělého vůdce čelícího západní buržoazní Ruska-chtivé společnosti.
Jediným způsobem jak otřást s postavením Putina je namířit sankce proti ruské střední třídě. Připravit ji o pocit že patří do civilizované společnosti. Vnést do obyčejných lidí opoziční názor že to co dělá jejich vůdce není správné.
23.7.2014
@EvkMichal
čtvrtek 24. července 2014
Kumulace (veškeré) moci
Je tomu už pár měsíců, kdy se Andrej Babiš rozhodl že vstoupí do politiky. A nebyla to cesta ledajaká.
Zhruba před rokem, kdy o Babišovi mělo ponětí zhruba 20% českého pokolení, si Andrej řekl že už mu ti zkorumpování pravičáci kazí byznys a pohled na večerní zprávy dost. Situace mu hrála do karet odposlechy, trafiky, kauza Nagyová, ODS v rozkladu. Stačilo teda jen zabrnkat na strunu levicového populismu a kritizovat všechno co se zde za posledních 25 let událo.
Taky to chtělo pěknou kampaň (všichni víme že Babiš není žádný troškař), zainvestoval tedy, za pár týdnů byl majoritním vlastníkem MF Dnes, Lidových novin, 5+2, Metra, televize Óčko, rádio Impuls. Najednou ho byla celá republika, předvolební billboardy, mítinky, rozdávání koblih v pražském metru. Tohle všechno s kombinací a ostrou kritikou všeho co se za poslední léta událo na politické scéně a image bohatého (statkáře) podnikatele, který přece nebude krást protože už je bohatý dost, způsobilo raketový start jeho politické hvězdy.
Podzim 2013, volby do poslanecké sněmovny, hnutí ANO rozcupovalo tradiční politické strany a skončilo druhé těsně za ČSSD. Od tohoto momentu už se musí s ANO počítat ne do opozice (jak bylo původně v plánu), ale rovnou do vládní koalice. Připomeňme si že pár měsíců před volbami jen zlomek lidí znal hnutí ANO. Paraela mezi ovládnutím medialního prostoru a silným mandátem, je víc než jasná.
Premiér Sobotka působí vedle A. Babiše jako unavený politik, který se spíš zmůže na politicko-nic-neříkající odpovědi, než na konkretní činy. Andrej si stím hlavu neláme, investuje peníze z rezervních fondů ČNB, vyměnil členy představenstva Čez a českého Aeroholdingu a dosadil tam "své" lidi. Vyjednal post eurokomisaře pro členku svého hnutí, výměnou za hlasovaní pro navýšení minimální mzdy z dílny ČSSD (jedná se o zbytečný kosmetický zákon, který se dotkne jen minima lidí v ČR).
Taková kumulace moci ve státním i privátním sektoru nepamatuji, vlastně ANO v učebnicích zmiňovali období před rokem 89. Nakonec možná kritizuju Babiše zbytečně, třeba to opravdu dělá všechno pro nás.
24.7.2014
@EvkMichal
Je tomu už pár měsíců, kdy se Andrej Babiš rozhodl že vstoupí do politiky. A nebyla to cesta ledajaká.
Zhruba před rokem, kdy o Babišovi mělo ponětí zhruba 20% českého pokolení, si Andrej řekl že už mu ti zkorumpování pravičáci kazí byznys a pohled na večerní zprávy dost. Situace mu hrála do karet odposlechy, trafiky, kauza Nagyová, ODS v rozkladu. Stačilo teda jen zabrnkat na strunu levicového populismu a kritizovat všechno co se zde za posledních 25 let událo.
Taky to chtělo pěknou kampaň (všichni víme že Babiš není žádný troškař), zainvestoval tedy, za pár týdnů byl majoritním vlastníkem MF Dnes, Lidových novin, 5+2, Metra, televize Óčko, rádio Impuls. Najednou ho byla celá republika, předvolební billboardy, mítinky, rozdávání koblih v pražském metru. Tohle všechno s kombinací a ostrou kritikou všeho co se za poslední léta událo na politické scéně a image bohatého (statkáře) podnikatele, který přece nebude krást protože už je bohatý dost, způsobilo raketový start jeho politické hvězdy.
Podzim 2013, volby do poslanecké sněmovny, hnutí ANO rozcupovalo tradiční politické strany a skončilo druhé těsně za ČSSD. Od tohoto momentu už se musí s ANO počítat ne do opozice (jak bylo původně v plánu), ale rovnou do vládní koalice. Připomeňme si že pár měsíců před volbami jen zlomek lidí znal hnutí ANO. Paraela mezi ovládnutím medialního prostoru a silným mandátem, je víc než jasná.
Premiér Sobotka působí vedle A. Babiše jako unavený politik, který se spíš zmůže na politicko-nic-neříkající odpovědi, než na konkretní činy. Andrej si stím hlavu neláme, investuje peníze z rezervních fondů ČNB, vyměnil členy představenstva Čez a českého Aeroholdingu a dosadil tam "své" lidi. Vyjednal post eurokomisaře pro členku svého hnutí, výměnou za hlasovaní pro navýšení minimální mzdy z dílny ČSSD (jedná se o zbytečný kosmetický zákon, který se dotkne jen minima lidí v ČR).
Taková kumulace moci ve státním i privátním sektoru nepamatuji, vlastně ANO v učebnicích zmiňovali období před rokem 89. Nakonec možná kritizuju Babiše zbytečně, třeba to opravdu dělá všechno pro nás.
24.7.2014
@EvkMichal
středa 23. července 2014
Příliš horké léto ve sněmovně
Letní měsíce bývaly v české politice donedávna obdobím dovolených, omluvenných absencí, a vůbec malé "legislativní produkce."
Jinak je tomu však letos. Prezident Zeman často na otázku jak hodnotí dosavadní funkční období vlády, odpovídal že hodnotit bude až po zákoně zákonů, tedy po zákoně o státním rozpočtu na příští rok. Letos mu to však poslanci usnadňují a hodnotit po horkých letních měsících bude co. Zákon o státní službě, spor mezi ČSSD a ANO o post eurokomisaře, projednání zákona o navýšení daně z tabákových výrobků, jsou jistě témata která si vyžádají komentář nejen prezidenta ČR.
Dnes se k nim zařadil i zákon o zelené naftě. Dle návrhu koalice by měl stát vracet zemědělcům část spotřební daňe z pohonných hmot. Opozice návrh kritizuje argumenty že nikdo skutečně neví kde nafta zemědělců končí. Jestli je to osobní auto nějakého maloměšťáka nebo traktor určený k ňejake zemědělské činnosti, je opravdu hodně těžko dohledatelné.
Během projednávání tohoto navrhu přišel poslanec Urban (ČSSD) s návrhem o snížení daňe z pohonných hmot (nafta o 2,50) (benzín o 1,50). Problém je v tom že návrh zahrnoval plošné snížení daňe všech pohonných hmot v ČR. Což se bleskově vyhodnotilo na mínus 14 miliard pro státní rozpočet. Návrh k údivu všech prošel.
Zásluhu na tom mělo zejména 17 popletených poslanců ČSSD, kteří si zákonem spletli se zákonem o zelené naftě. Zákon o zelené naftě je součásti koaliční smlouvy a poslanci ČSSD tedy musí hlasovat "pro". Zbytek potřebných hlasů "pro" dodala opozice. Ihned po odhlasováni vystoupil A. Babiš, který kritizoval oněch 17 členů vládního partnera, že nevědí o čem hlasují a vyvrtali mu díru 14 mld. do státního rozpočtu. Nato reagoval předseda poslaneckého klubu ČSSD a vzal si 50. minutovou přestávku na jednání klubu. Po přestávce vystoupil poslanec ČSSD a přiznal že chtěl hlasovat jinak, že nebyl úplně přesvedčen o svém názoru (během 5o minut si ČSSD vyjasnilo jak to teda s tou spotřební dani je). Po tomto oznámení se už odhlasovaný návrh vrátí v pátek. Do pátku času dost, doufejme že si poslanci osvěží jaké daňe jsou jaké.
23.7.2014
@evkmichal
Letní měsíce bývaly v české politice donedávna obdobím dovolených, omluvenných absencí, a vůbec malé "legislativní produkce."
Jinak je tomu však letos. Prezident Zeman často na otázku jak hodnotí dosavadní funkční období vlády, odpovídal že hodnotit bude až po zákoně zákonů, tedy po zákoně o státním rozpočtu na příští rok. Letos mu to však poslanci usnadňují a hodnotit po horkých letních měsících bude co. Zákon o státní službě, spor mezi ČSSD a ANO o post eurokomisaře, projednání zákona o navýšení daně z tabákových výrobků, jsou jistě témata která si vyžádají komentář nejen prezidenta ČR.
Dnes se k nim zařadil i zákon o zelené naftě. Dle návrhu koalice by měl stát vracet zemědělcům část spotřební daňe z pohonných hmot. Opozice návrh kritizuje argumenty že nikdo skutečně neví kde nafta zemědělců končí. Jestli je to osobní auto nějakého maloměšťáka nebo traktor určený k ňejake zemědělské činnosti, je opravdu hodně těžko dohledatelné.
Během projednávání tohoto navrhu přišel poslanec Urban (ČSSD) s návrhem o snížení daňe z pohonných hmot (nafta o 2,50) (benzín o 1,50). Problém je v tom že návrh zahrnoval plošné snížení daňe všech pohonných hmot v ČR. Což se bleskově vyhodnotilo na mínus 14 miliard pro státní rozpočet. Návrh k údivu všech prošel.
Zásluhu na tom mělo zejména 17 popletených poslanců ČSSD, kteří si zákonem spletli se zákonem o zelené naftě. Zákon o zelené naftě je součásti koaliční smlouvy a poslanci ČSSD tedy musí hlasovat "pro". Zbytek potřebných hlasů "pro" dodala opozice. Ihned po odhlasováni vystoupil A. Babiš, který kritizoval oněch 17 členů vládního partnera, že nevědí o čem hlasují a vyvrtali mu díru 14 mld. do státního rozpočtu. Nato reagoval předseda poslaneckého klubu ČSSD a vzal si 50. minutovou přestávku na jednání klubu. Po přestávce vystoupil poslanec ČSSD a přiznal že chtěl hlasovat jinak, že nebyl úplně přesvedčen o svém názoru (během 5o minut si ČSSD vyjasnilo jak to teda s tou spotřební dani je). Po tomto oznámení se už odhlasovaný návrh vrátí v pátek. Do pátku času dost, doufejme že si poslanci osvěží jaké daňe jsou jaké.
23.7.2014
@evkmichal
úterý 15. července 2014
Jak vláda zaspala v Bruselu
A nejen v Bruselu, kdo se ve fungování evropských špiček vyzná, tuší že nestačí pouze být přítomen na oficiálních jednáních EU. Pár týdnů zpět obletěla média fotka, na nichž David Cameron a Angela Merkel brázdí jezírko ve veslici, kdesi v hornaté čášti Francie. Média k fotce nejčastěji přidávala popisky typu: "Možná jednají o nové hlavě evropského parlamentu."
Čeští politici bohužel nedodrželi předvolební sliby, kdy avizovali větší náklonnost k EU. Nezřídka v televizních debatách padali sliby jako obsazení důležitého a vlivného rezortu např.: průmysl a podnikání, doprava. Pravda je však taková že po tvrdém koaličním vyjednávání a boji s prezidentem o vzniku nové vlády, zbylo energie na vyjednávání o novém komisaři a obsazení případného rezortu, energie proklatě málo. Je Leden, ministři se teprve zabydlují ve Strakově akademii a do voleb přece zbývá moře času.
Toho názoru však nebyli politické špičky ostatních zemí EU, konkrétně Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski a bulharská ministryně zahraničí Kristalina Georgieva. Oba dva politici, byli v poslední době na evropském konopišti významnými činiteli. Radoslaw Sikorski byl vidět zejména v angažování v ukrajinské krizi. Vaz mu nakonec pravděpodobně zlomí aféra s odposlechy, která se točí okolo vlády Donalda Tuska. Více šancí na post vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dávám Bulharské stávající komisařce, jejiž politická hvězda se šplhá nahoru pomaleji, ale o to více konzistentňeji, než od jejího politického proťejšeku z Polska.
Šanci by mělo navýšit i prohlášení čerstvého předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera, tudíž že počíta s výraznějším zastoupení žen ve své Komisi. Tohle doporučení si vzalo k srdci hnutí ANO, které stáhlo jako kandidáta bývalého lobbistu Pavla Teličku. Nahradit ho má Věra Jourová, dosavadní ministryně pro čerpání evropských fondů. ČSSD navrhuje bývalého ministra financí vlády Miloše Zemana tj. Pavla Mertlíka. Oba tito kandáti mají jedno společné a to že podtrhují současné politické dění, na jedné straně tvrdohlavý Babiš na straně druhé Sobotka, který si jistě uvědomuje že pokud dojde na nejhorší je schopen protlačit svého kandidáta "silou". V podstatě je dobojováno. Evropským komisařem se stane pan Mertlík a obsadí nějaké méně významné portfólio. Nejvýznamnější rezorty si rozebere Švédsko, Německo, Francie (otázka visí nad angličany, kde po "noci dlouhých nožů" není ani jisté že zítra vyjde slunce). Politici těchto zemí lobbovali za sebe už dávno před volbami do EP. Češi tradičně nechali věci na poslední chvíli, hodinu před půlnocí to vypadá že premiér zítra poletí do Bruselu s tak řikajíc s prázdnýma rukama. A vysvětlením že to ješte potrvá, než si schválí Mertlíka.
15.7. 2014.
@EvkMichal
A nejen v Bruselu, kdo se ve fungování evropských špiček vyzná, tuší že nestačí pouze být přítomen na oficiálních jednáních EU. Pár týdnů zpět obletěla média fotka, na nichž David Cameron a Angela Merkel brázdí jezírko ve veslici, kdesi v hornaté čášti Francie. Média k fotce nejčastěji přidávala popisky typu: "Možná jednají o nové hlavě evropského parlamentu."
Čeští politici bohužel nedodrželi předvolební sliby, kdy avizovali větší náklonnost k EU. Nezřídka v televizních debatách padali sliby jako obsazení důležitého a vlivného rezortu např.: průmysl a podnikání, doprava. Pravda je však taková že po tvrdém koaličním vyjednávání a boji s prezidentem o vzniku nové vlády, zbylo energie na vyjednávání o novém komisaři a obsazení případného rezortu, energie proklatě málo. Je Leden, ministři se teprve zabydlují ve Strakově akademii a do voleb přece zbývá moře času.
Toho názoru však nebyli politické špičky ostatních zemí EU, konkrétně Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski a bulharská ministryně zahraničí Kristalina Georgieva. Oba dva politici, byli v poslední době na evropském konopišti významnými činiteli. Radoslaw Sikorski byl vidět zejména v angažování v ukrajinské krizi. Vaz mu nakonec pravděpodobně zlomí aféra s odposlechy, která se točí okolo vlády Donalda Tuska. Více šancí na post vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dávám Bulharské stávající komisařce, jejiž politická hvězda se šplhá nahoru pomaleji, ale o to více konzistentňeji, než od jejího politického proťejšeku z Polska.
Šanci by mělo navýšit i prohlášení čerstvého předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera, tudíž že počíta s výraznějším zastoupení žen ve své Komisi. Tohle doporučení si vzalo k srdci hnutí ANO, které stáhlo jako kandidáta bývalého lobbistu Pavla Teličku. Nahradit ho má Věra Jourová, dosavadní ministryně pro čerpání evropských fondů. ČSSD navrhuje bývalého ministra financí vlády Miloše Zemana tj. Pavla Mertlíka. Oba tito kandáti mají jedno společné a to že podtrhují současné politické dění, na jedné straně tvrdohlavý Babiš na straně druhé Sobotka, který si jistě uvědomuje že pokud dojde na nejhorší je schopen protlačit svého kandidáta "silou". V podstatě je dobojováno. Evropským komisařem se stane pan Mertlík a obsadí nějaké méně významné portfólio. Nejvýznamnější rezorty si rozebere Švédsko, Německo, Francie (otázka visí nad angličany, kde po "noci dlouhých nožů" není ani jisté že zítra vyjde slunce). Politici těchto zemí lobbovali za sebe už dávno před volbami do EP. Češi tradičně nechali věci na poslední chvíli, hodinu před půlnocí to vypadá že premiér zítra poletí do Bruselu s tak řikajíc s prázdnýma rukama. A vysvětlením že to ješte potrvá, než si schválí Mertlíka.
15.7. 2014.
@EvkMichal
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)